Americký sen po česku
/ Cinema blog, Z naší tvorby /
Americký sen po Česku
cyklus Příběhy slavných – Věra Ferbasová
režie: Miloš Zábranský
kamera: Libor Kozák, střih: Vilém Šrail
natočeno pro ČT Ostrava
52 minut
premiéra 5.11.2013
Přinášíme rozhovor s Milošem Zábranským, režisérem dokumentárního filmu o Věře Ferbasové (1913-1976), na který se můžete podívat zde.
Proč jste zvolil práci na dokumentu o Věře Ferbasové?
Za prvé to byla nabídka a za druhé to asi nikdo moc nechtěl dělat, protože před tímto dokumentem bylo již pět sestřihů v České televizi a hodně se už o Ferbasové řeklo a napsalo.
Takže jste se pokusil něco nového dohledat?
Nejdříve jsem to chtěl vzdát. Člověk nemusí dělat všechno, co je mu nabízeno, ale v té době jsem už přečetl některé knihy a zprávy o pí. Ferbasové a přišlo mi to v určitých věcech povrchní. Mluvilo se o Ferbasce jako fenoménu první republiky a pak najednou prázdno, až v sedmdesátých letech se opět vrací ke své profesi.
Charakterizoval byste, čím byla Věra Ferbasová jako herečka výjimečná?
Měla talent, jak se říká, od Boha. Bavila všechny kolem sebe, už od mládí. Taky dobře vypadala. Jako studentka vyhrála miss Plzeň. Věděla, že může k divadlu. Šla rovnou k Burianovi a ten bez mrknutí oka jí postavil vedle sebe a lidé se obrovsky bavili. Chodili tam i režiséři a k filmu už byl jen krůček. Náhle to byla nejlépe placená filmová herečka první republiky.
Takže raketový nástup, obrovský úspěch, hodně nabídek.
Hrála taky ve dvou filmech najednou. Vypráví, že běhala z jednoho ateliéru do druhého, neustále se převlékala, líčila, zkrátka se jí dařilo. Také měla štěstí na režiséry. Byl to takový ten americký sen děvčete z ulice. Měla i nabídky do Hollywoodu, ale nedokázala včas odejít. Začala okupace, válka a ona pro Němce nechtěla hrát.
Málo herců dokázalo přerušit kariéru uprostřed úspěchu a slávy.
Ona je právě výjimečná i v lidském charakteru. Zrušila smlouvy, aby dala najevo, že s okupací a válkou nesouhlasí. Němci ji chtěli i do německých filmů a tomu se začala bránit. Raději se vdala a čekala, až bouře přejde, že bude lépe. Nebylo. Kinematografie se v pětačtyřicátém roce znárodnila a ti co se dostali k moci jí odmítli, že je buržoazní herečka. Byla tam i závist. Ferbasová si vzala architekta, který pracoval a žil i v Rakousku, měli závodní koně, byla bohatá. Proto v roce 1948 bylo třeba ukázat, kdo je tady pánem a Ferbasová šla na dva roky na nucené práce do továrny.
To je jak příběh českých dějin 20. století.
Začal jsem objíždět vesnice, kam z Prahy rodinu Ferbasovou – Pálkovou vystěhovali. Byly to pronajaté byty v dost tvrdých podmínkách. Ferbasová se starala o nemocnou maminku, později o manžela, na kterého komunistický režim vymyslel proces a na tři roky ho zavřeli do vězení. Padesátá léta byla pro ní velmi náročná. Zjistil jsem, že hrála v amatérském divadle, ale profesionální režiséři a dramaturgové se o ní nezajímali. Celá ta práce o Ferbasové začala přesahovat náš dokument.
Zažili jste při natáčení nějaká zajímavá setkání?
Některé rozhovory jsme mohli v dokumentu uplatnit, ale hodně se tam už nevešlo. K divadelním a filmovým rolím se Ferbasová dostala sporadicky až ve starším věku. Záhadou je, jak přišla o dům po herečce Naskové, nebo z čeho žila po smrti manžela, když neměla důchod. Je zajímavé, jak člověk s velkým talentem a určitým morálním kreditem, který ona dokázala v nelehké době uhájit, může v naší české kotlince zničeho nic spadnout až na dno. Paní Pálkovou, za svobodna Ferbasovou nalezli mrtvou až po několika dnech v malé garsonce. Kytičku ji můžete položit na hrob v Jičíně.
Sdílet:
Štítky:
Informace o autorovi:
Filmový a televizní režisér, scénárista, producent v oblasti experimentálního, dokumentárního a hraného filmu, herec, pedagog, výtvarník, cestoval, podporovatel mezikulturního dialogu. Výběr z filmografie: Duchovní triptych (Dům pro dva, Masseba, Stavení), Horečka všedního dne, Svědomí Denisy Klánové, Vánoční hvězda, Čechy krásné, Čechy mé, Oživlý obraz, Občan Karel Kryl, 72 hodin Nonstop Ferlinghetti, Pražská mše, Zóna. Chrám v nás, Americký sen po česku.