Jak to říct dětem
/ Cinema blog, Z naší tvorby /
Jak to říct dětem (ČR 2014)
Režie: Miroslav Trejtnar, Taťána Marková
Kamera: Libor Kozák, Dalibor Fencl
Střih: Matouš Outrata
Producent: Jarmila Poláková, Film&Sociologie
Tak tenhle dokument jsme si natočili pro radost ve volném čase. Důvodem pro natočení tohoto filmu je zapomínání, vzpomínání a sdělování. Jak říct dětem, co se stalo 17. listopadu 1989? Jak jim zprostředkovat svůj vlastní prožitek takto důležité události a nenudit? Autoři filmu Miroslav Trejtnar a Taťána Marková se domluvili se svými přáteli, vzali svoje děti a na Národní třídě postavili maketu Národní třídy a přilehlých ulic. S pomocí hraček, které zastupovaly je samotné, vyprávěli a na mapě přehrávali dětem a kolemjdoucím, co zde zažili. Prošli se s dětmi také z Albertova na Národní třídu, tak jak šli jako studenti 17. 11. 1989. Vše zaznamenala kamera a ve studiu vznikly animované pasáže vyprávění.
„Nejlépe se vzpomínky předávají hrou. Rozhodli jsme se tedy zahrát si společně. Probouzíme v sobě a dalších rodičích hravé dítě, které může být partnerem našich skutečných dětí. Vytiskneme obří plán místa, kde se to všechno semlelo, bereme si své „avatary“ – plyšová zvířátka a hračky. Povídáme si s dětmi s hračkami v rukou nad plánem Národní třídy a předvádíme jim, co jsme ten den dělali. To jsme byli my, figurky, které prošly velkými dějinami.“, říká režisérka Táňa Marková. „Děti pak nad našimi vzpomínkami krčí rameny, mudrují, nebo si dělají legraci a samy si na tehdejší demonstraci zahrají.“, dodává spolurežisér a animátor Miroslav Trejtnar.
Při prvním setkání účastníků demonstrace 17. listopadu, které Miroslav Trejtnar uspořádal ve své dílně nad obřím plánem Prahy v roce 2009, byli mnozí překvapeni, co všechno už zapomněli a znovu si to vybavili. Toto setkání nebylo zaznamenáno, proto jsme se rozhodli ho následujícího roku zopakovat, přizvat další rodiny s dětmi a setkání natočit. Vzpomínat lze samozřejmě kdykoliv, ale je veliký rozdíl vzpomínat na demonstraci v den jejího výročí a na místě jejího konání v reálném čase. Celé věci to dodá mnohem větší autenticitu a připomene to účastníkům rekonstrukce jejich zážitky mnohem naléhavěji. Tak vznikl základ filmu natočený v Praze na místě, kde bezmála před čtvrt stoletím demonstrace skončila. Papírovou mapu centra Prahy jsme postavili přímo na Národní třídě v den výročí 17.listopadu. Každý ze vzpomínajících si vybral malou hračku, která jej nejlépe vystihovala a pak s ní pohyboval po mapě podle toho, co se mu/jí během demonstrace přihodilo. Celý den jsme zachycovali, jak rodiče dětem s pomocí hraček přehrávají, jak to tehdy probíhalo. Vše za přítomnosti dětí a často komentováno kolemjdoucími. V proudu lidí, procházejících okolo naší vzpomínkové mapy uctít studentskou demonstraci zapálením svíčky a položením květin, se našli další přímí účastníci. Někteří se do vzpomínání zapojili vlastním příběhem. Dětí, které byly přítomné této hravé rekonstrukci pochodu z Albertova na Národní třídu, jsme se později ptali, zda a za co by šly demonstrovat ony. Film je zakončen účastí rodičů a dětí na Sametovém posvícení, satirickém průvodu s maskami , který je osobitou oslavou státního svátku 17. listopadu a manifestací osobní svobody, kterou jsme v roce 1989 získali.
Nyní je film ve stadiu obrazové a zvukové postprodukce. Pokud byste se na takový film chtěli s dětmi podívat, prosíme, podpořte, jeho dokončení na crowdfundigovém portálu hithit.
Sdílet:
Štítky:
Informace o autorovi:
Producent, kameraman, dokumentarista a videomarketingový specialista. Pozoruji svět kolem sebe, vnímám lidské příběhy a touhy, objektivem kamery zachycuji krásu přítomného okamžiku, nebojím se ukazovat zjevné i skryté souvislosti. Srdcem mé tvorby jsou proto dokumentární filmy, neboť mi umožňují nejen pozorovat svět kolem sebe, ale aktivně upozorňovat na příklady dobrého a naplněného života.