Žít změnu – rok poté
/ Cinema blog, Z naší tvorby /
Rok po premiéře filmu Žít změnu jsme se rozhodli k tématům v něm otevřeným ještě jednou vrátit v sérii videí a článků. Proč? Některé rozhovory jsme museli pro film výrazně zkrátit a spousta myšlenek stojí i po roce za zveřejnění. Omezení dané stopáží filmu i možnostmi filmového diváka vstřebat najednou velké množství informací a příběhů nás přivedlo k nápadu poprosit aktéry našeho dokumentu o textové bonusy, ve kterých nebudou omezeni ani myšlenkově, ani interpretací nás filmařů.
Náš film se snažil prozkoumat, zda také v České republice existují Cultural Creatives. Kdo to má být? Tento termín se zatím nikomu nepodařilo dobře přeložit do češtiny. Nejedná se o žádnou organizovanou skupinu a oni sami většinou netuší, že jsou „Cultural Creatives“, a že právě o nich hovořil autor tohoto termínu Paul Ray: „Vznikající planetární moudrá kultura se objevuje právě teď jako nová vrstva za národními a etnickými kulturami. S tím, jak se moderní materialistický způsob života rozpadá, otevírá se prostor pro vznik nové civilizace… Čas dozrávání znamená vstoupit do vztahu, do nějž jsme rostli dlouhý čas – do vztahu s naším společenstvím, s budoucími generacemi, stejně jako do vztahu s minulými generacemi a s naším vlastním já. Zajímá nás zkoumat, co se děje lidem, kteří se stávají tímto způsobem moudrými… Tento posun vás paradoxně mocně přivádí do momentu přítomnosti. Vaše péče formuje most, který se klene od těch, kteří byli před námi ke generacím, jež přijdou. Může vás přivést ke hluboké reflexi lidského osudu a k vědomí hlubšího smyslu v tomto životě… “
Minulý rok byl velmi bohatý na události ve světě i v domácí politice, proto nás zajímalo, co je nového u protagonistů našeho filmu.
“Asi tři roky jsme pracovali na knižním projektu „Něco se muselo stát. Nová kniha proměn“, nakonec se sešly příspěvky 59 autorů a dílo má skoro 500 tiskových stran, mělo by to vyjít tak do měsíce jako pokračování „Tří svící za budoucnost“, napsal nám Václav Cílek. Na jeho knížku se moc těšíme, protože s tématy našeho filmu úzce souvisí.
Novou knížku s názvem “Zdraví -plod poznání a činu“ vydává stále čiperná Miluše Kubíčková, která letos sice oslavila devadesáté narozeniny, přesto se stala nejoptimističtějším aktérem filmu „Žít změnu“, i následných diskusních setkání. O nové knížce říká: “Šest cest ke zdraví – pohyb, dech, rytmus, výživu, mysl, vztahy – budeme sledovat v úrovni těl fyzického, oživujícího – éterného, duševního – astrálního a jeho duchovní složky, lidského já. Tak dospějeme k vědomí sebe sama jako celistvé svobodné bytosti, schopné vzít svůj život a jeho rozvoj do vlastních rukou.“
Lenka Papadakisová, Kateřina Jonášová a Stanislav Miler navazují na osvětový projekt “Učíme se příběhy“, který mapuje a propojuje aktivní jedince z občanské společnosti. Novým cílem je zmapovat již funkční existující komunity těchto lidí v České republice. Režisér filmu Václav Kučera točí vzpomínkový dokument o Filipu Topolovi a svůj dokument připravuje i autor těchto řádek. Kapela Zrní, jejíž hudba film doprovázela, vydala nové album “Následuj kojota“.
Všichni hrdinové našeho filmu pokračují ve svých lokálních iniciativách. Aničce s Dominikou, malým bojovnicím proti billboardům, je teď třináct a mají spoustu práce ve škole. Ale téma, které před dvěma roky otevřely a dospělí ho považovali za dětský sen, tedy „Poslední pražský billboard“, stalo se celospolečenským tématem a hlavním tématem komunálních voleb v Praze. Mimochodem, tyto volby hlasitě oznámily vstup „culture creatives“ do české komunální politiky a tam, kde tento typ lidí kandidoval, setkal se s velkým úspěchem. V našem filmu jsme přestavili i Matěje Hollana a jeho iniciativu “Žít Brno“, jimž se nyní se zlomkem nákladů, zato s neustálým proudem vtipu, nadhledu i ostré satiry podařilo překonat mamutí volební rozpočty zavedených politických stran. Úspěch nejen této občanské iniciativy dokazuje, že vzestup myšlení, které jsme v našem filmu popsali, není jen teorie. Tito lidé na sebe berou zodpovědnost, srší nápady, jsou zaměřeni na řešení a každodenní udržitelnost. Jsou schopní kooperovat a aktivovat další , kteří dosud čekali na nějaký impuls. Nicméně většinovým způsobem řešení problémů nejen české společnosti je nadále delegovat problémy na „ty nahoře“.
Jistě, každý má právo na starost o vlastní chlíveček. Lumír Kolíbal je však přesvědčen, že čas se krátí a komentuje aktuální studii NASA : “Celkové vyznění studie je pesimistické: kolaps naší současné civilizace je vysoce pravděpodobný. Nic netrvá věčně, žádná organizovaná společnost se neudržela a nerozvíjela déle než pár století. Pokud Západ přežije, tak to bude světová premiéra. Zatím to nikdo v historii nedokázal. Studie sice dospěla ke dvěma scénářům, vždy ale se stejným koncem…Pokud by nastal souběh potravinové, energetické a vodní krize, může prý ke zhroucení západní civilizace dojít již během nadcházejících patnácti let.“
Při natáčení filmu Žít změnu nás u jeho hrdinů, kteří se zajímají o stav světa, nejvíce fascinoval kontrast hlubokého pesimismu k možnostem dalšího fungování civilizace založené na spotřebě, sobeckosti a drancování Země a současně horečné aktivity a optimismu při každodenním zlepšování života v lokálním měřítku, důraz na sdílení a udržitelný život. Tito lidé jsou často motorem, který dá do pohybu změny, které se už nedají zastavit a změní život celé obce.
Náš film je o tom, že podobní lidé také v České republice vytváří „ostrůvky pozitivní deviace“, jak říká ve filmu Milan Smrž. Náš dokument však na mnoho lidí působí znepokojivým dojmem právě proto, že sleduje pozitivní příklady a současně mu chybí happyend, který by prozradil, zda opravdu „tyto drobné proudy někdy pohltí větší část celku“ a změněné vědomí lidstva zachrání naši planetu před zkázou. Pořád je tu velká pravděpodobnost, že je to všechno naivní utopie. Ale je to jediná šance, řekli by “Cultural Creatives“. Jejich články budete nacházet v příštích týdnech na našem webu.
Na film „Žít změnu“ se můžete podívat jako náš VIP klient.
Sdílet:
Štítky:
Informace o autorovi:
Producent, kameraman, dokumentarista a videomarketingový specialista. Pozoruji svět kolem sebe, vnímám lidské příběhy a touhy, objektivem kamery zachycuji krásu přítomného okamžiku, nebojím se ukazovat zjevné i skryté souvislosti. Srdcem mé tvorby jsou proto dokumentární filmy, neboť mi umožňují nejen pozorovat svět kolem sebe, ale aktivně upozorňovat na příklady dobrého a naplněného života.